Agility je kynologický sport, který spočívá v tom, že pes na pokyny svého psovoda překonává nejrůznější překážky. Vznikl jako hra pro hbité a živé pejsky, kteří v něm mohou uplatnit i to, co by v běžném životě příliš neuplatnili (například prolézání tunelem). Nejde ale pouze o to jednotlivé překážky překonat. To, co je na agility nejzábavnější a nejzajímavější je zvládání celých parkurů o asi 20 překážkách s předem daným pořadím.
Parkury obsahují nejrůznější změny směru, zatáčky a pasti tak, aby se prokázalo, který tým složený ze psa a psovoda je nejobratnější, nejsehranější a nejrychlejší. Pokud by se agility mělo k něčemu přirovnat, tak má asi nejblíž k parkurovým závodům koní. S tím rozdílem, že člověk musí běhat po svých vedle psa, a tak pes zvládne mimo klasických skokových překážek i tunely, houpačku, kladinu, slalom atd.
Prvním krokem při učení se tomuto sportu je zvládnutí jednotlivých překážek podle pravidel agility. Když se pes naučí reagovat na jednotlivé povely, přichází druhá fáze, kdy se učí především psovod. Není totiž zdaleka jednoduché běžet vedle psa, pamatovat si trať, dávat včas povely a to nejdůležitější - psa motivovat. I když spousta psů ráda skáče a běhá, zkuste je donutit, aby skákali tam, kam chcete Vy, a ve chvíli, kdy třeba zrovna okolo běží jejich psí kamarád. Proto tím nejdůležitějším jsou odměny. Agility je opravdu jedna velká hra a tak nejsou přípustné tresty za špatné provedení cviku. Celý výcvik je prováděn pouze pozitivním zpevňováním. Od jednotlivých překážek vede cesta přes jednoduché kombinace až ke skutečným parkurům. Kdo si ale představuje, že když je agility hra, lze se ji naučit rychle, je na omylu. Než pes zvládne spolehlivě všechny překážky a potom i složitější cvičení, trvá měsíce. Ale ani potom nic nekončí. Výhodou agility je, že to není pouze rutinní provádění naučeného. Parkur je pokaždé jiný, a proto je potřeba zkoušet stále nové způsoby vedení psa a trénovat nová složitější cvičení.
Pro soutěživé existují samozřejmě i závody agility. Každoročně se jich pořádá několik desítek. Na závodech jsou psi rozdělení do tří výkonnostních kategorií A1, A2 a A3. Navíc existují ještě tři velikostní kategorie small, medium a large, aby malí psi nebyli oproti velkým v nevýhodě. Během jednoho závodního dne se sejde obvykle 80 až 100 závodících dvojic a absolvuje tři a více parkurů. Vítězem se stává tým s nejmenším počtem chyb a odmítnutí, který doběhl v nejlepším čase. Ale závody jsou spíše třešinkou na dortu, agility je především sportem, který může provozovat kdokoli s jakýmkoli psem. Nejsou tu omezení například čistokrevností psa, i voříšci bývají velmi úspěšní a šikovní. Nerozhoduje ani věk, agility běhají děti, dospělí i senioři se psy různého stáří. Jedinými předpoklady jsou ochota učit se nové věci a chuť trávit čas se svým psem zajímavou činností.
